Jaký byl poslední letošní kemp v Sadské
Autor: Miloslav Fuèek (mailto:m.fucek(Z)icok.cz),
Téma: Rùzné
Vydáno dne 14. 08. 2010 (581 pøeètení)
Absolvoval jsem tři kempy v Sadské a dva v Karlíně. K těm karlínským se ještě časem vrátím, teď moje dojmy z posledního letošního kempu v Sadské.
Na čtvrtém kempu byla mnohem silnější kvalita hráčů, než loni, alespÅ? co se týká obsazení slabších skupin. Pro srovnání, loni jsem byl v prostřední skupině, která se postupně rozrůstala o pár hráčů převážně žákovského věku, které k nám přeřadili z nejslabší skupiny, kde nakonec zůstalo do desíti těch nejslabších hráčů. Letos jsem byl v nejslabší skupině a po tom, co nám odebrali do lepší skupiny Michaela Fidlera a jeho otce a co do nejlepší skupiny přešla dorostenka, jejíž jméno bohužel nevím, jsem byl výkonnostně ve skupině asi 5. nejlepším hráčem. I když moje výsledky v zápasech tomu moc neodpovídali. Paradocxně jsem ale zahrál lépe se silnějšími hráči a prohrával se slabými, na což má vliv i můj šedý zákal na levém oku. Lépe dokážu zkontrovat drajv, pokud na něj dosáhnu, protože to hraju spíše reflexivně, než útočit s vysokých rozdělovaných míčů, protože neodhadnu, jak jsou ode mě daleko. Díky slabému levému oku, se mi výrazně zhoršilo prostorové vidění a to zejména ve vzdálenosti do 3 metrů.
Na dopolední tréninky jsem chodil sám, na odpolední s tátou, který za den dvakrát cestu z Modré hvězdy do haly a zpět nezvládne. A na tomto kempu nebyl nikdo známý s autem, kdo by s ním jezdil a svezl nás. Takže aspoÅ? po zahajovací schůzce v hale odvezli trenéři autem tátu a zavazadla do Modré hvězdy. Druhé volné místo už v aute nebylo, tak jsem to vzal pěšky. PO prázdnu to není takový problém, s krosnou by to bylo horší.
Z lidí, které tu znám to byl Zdeněk Veselý, který si mě pamatoval z loÅ?ska a i já jsem ho poznal. Od viděmí jsem poznal i Erika Ibolyu, který trénoval loni s tátou. Dost jsem si zahrál letos i s Radkem Smutným, kterého jsem si ale spletl s Janem Škvorem. Ten tu letos nebyl. Proto mi neseděla ta podoba. Z loÅ?ské tátovy nejslabší skupiny tu byli i Kryštof Mitka a sourozenci Martin a Lukáš Homolovi.
Než přeřadili do silnější skupiny Michaela Fiedlera, který tu byl se svým tátou, tak jsem si s ním ještě stačil zatrénovat a sklápěl jsem mu topspiny. Přesně to, co nám přerušili na 2. kempu, kdy tu byl Michal taky, ale bez svého táty.
Na trénincích se střídavě dařilo a nedařilo. Při hraní kombinací záleželo hodně na tom, s kým jsem hrál. Když mi protuhráč hrál opřesně, hrál jsem většinou také přesně. Někteří hráči tu ale míček oc přesně neudrželi a pak to byl problém.
Zhruba od poloviny kempu se začaly hrát na závěr tréninku Žumpy, takže bylo i určité poměření sil.Poprvé jsem první dva zápasy prohrál, protože jsem hrál s lepšími hráči a potom jsem ale už jenom vyhrával.
Protože si nás rozdělili do dvou skupinek a trénovali jsem spolu i silnější a spolu ti slabší, tak se mi doceal pletli zejména menší žáci. Ty s kterými jsem trénoval, jsem si jmény zapamatoval (osttaně jsem je znal už z loÅ?ska). Teď, když s emi na závěr kempu jména žáků po turnajích trochu srovnaly, žasnu, jak je mám v deníčku napsané špatně. Totálně jsem si pletl Edu Miloče a Filipa Černotu a zase Edu Moliče s Martinem Doležalem. Ten, ač byl lepší než já, trénoval zpočátku více s ětmi slabšími a když hrál potom s námi silnějšími, tak jsem se s ním vžydcky při otáčení na stolech míjel. Potkali jsem se až při druhé žumpě (a před tím na začátku jednou při hraní kombinací, kdy ale ještě takovou jistotu úderů neměl), kdy mě smetl 2:8, což jsem mu ale při cestě zpět ke královskému stolu vrátil a porazil jsem ho poměrně těsně 8:6.
Ve středu odpoledne jsem měli turnaj čtyřher. Hrál jsem s Filipem Černotou a skončili jsem čtvrtí. Bezkonkurenční byli, což jsem ale odhadoval, Martin Doležal s Edou Moličem. Ti neprohráli ani jeden zápas a ztratili pouze tři sety (z toho jeden s námi). Za nima to bylo vyrovnané, protože tam byly tři dvojice, které měly dvě porážky. Martin Blažek s Anetou Matouškovou totiž porazili 3:1 Janu Matoušovou s Lukášem Homolou, ale prohráli 1:3 s námi (což mě samotného celek překvapilo, ale byl to dost styl na styl). My ale prohráli s Janou Matoušovou a Lukášem Homolou 0:3, protože Jana Matoušová je velmi dobrá hráčka a i když se tvářila, že ne, tak se v tomhle zápase prozradila.. Nevybral jsem jí jediné podání a ona mě ze všech mých podání zakončovala. Takže od Lukáše potřebovala, aby udělal pouze jediný bod v každém setu, jinak všechno hrála sama.
Pokud někoho zajímají výsledky našeho turnaje čtyřher, tak je najde v mém deníčku zde.
Na vítěze jsme dali taky jeden set, což jsem taky moc nečekal. Lepší z páru Martin byl o něco lepší, než já a jeho spoluhráč Eda byl zase o něco lepší, než můj spluhráč Filip. Pravdou ale je, že já hraju ve čtřyhrách lépe než ve dvouhrách. To jsem ale enmohl uplatnit v zápasu proti Janě Matoušové a Lukášovi Homolovi, protože Jana matoušová hrála všechno přeze mě a je výrazně lepší než já (odhaduju o 2 až 3 třídy) a v naší skupině byla zjevně proto, aby byla pohromadě se svojí dcerou Anetaou. Jinak výkonnostně by patřila do nejlepší skupiny, což ostatně v pátek prokázala v turnaji.
Ve čtvrtek byly oba tréninky věnovány turnaji naší skupiny, kdy jsem hráli každý s každým, což v 17 hráčích zabralo oba tréninky. Protože trenérka to nechala, ať si každý „urve“ soupeře a já nebyl dostatečně průbojný, tak jsem dopoledne odehrál šest zápasů a na odpoeldne mi jich zbylo deset, což je na dvě hodiny hodně. Dopoledne jsem hrál lépe, měl jsem i lepší rozehru. Sice jsem prohrával, ale hrál jsem s lepšími soupeři. Samozřejmě jsem prohrál s Martinem Blažkem, který celý turnaj vyhrál a porazil i Janu Matoušovou, které vadila jeho tráva na bekhendu. Nejhůře jsem prohrál s Janou Matouškovou, na kterou jsem v každém setu uhrál jediný bod, při čemž v druhém setu zkazila podání. Porazil jsem ale Ondru Vitvara, který skončil celkově pátý. Prohrál jsem ještě s Ivou Vitvarovou. Po dopoledním tréninku jsem z šesti zápasů dvakrát vyhrál a čtyřikrát prohrál.
Odpoledne jsem se ale rozehrával s Martinem Homolou, s kterým jsem se moc nerozehrál a celkově jsem pak hrál špatně a navíc deset zápasů (i když se hrálo jenom na dva vítězné sety) na mě bylo moc. Přibyla pátá porážka od Radka Smutného 1:2, kterého jsem porazit mohl. Těsně jsem dal Erika Ibolyu 2:1, bez problémů jsem hrál i s Tomášem Nekolou, který měl handicap 5:0 i s Lukášem Homovou, který měl handicap 2:0. Dobře jsem hrál i s Edou Moličem, s kterým jsem měl jednou v Žumpě docela problémy. nejhorší zápasy byly s Filipem Černotou, kdy jsem už moc nemohl a on měl navíc handicap 2:0. Dost lidí se shodlo na tom, že nevědí, proč dostal on handicap, když tam byli slabší hráči, kteří ho neměli. S Filipem jsem prohrál 0:2, protože byla znát únava, tak jsem si proti němu nevěřil, byl by mě asi schopen dát dnes i bez handicapu, ale byl by to boj. Takhkle to bylo jeho hladké vítězství. A bez jakékoli přestávky po něm přišel Kryštof Mitka, který měl taky handicap 2:0 a kterému to zrovna šlo. K tomu moje psychická rozhozenost z hladné porážky s Filipem a únava a ještě šel Kryštof do vedení a já neměl dost sil a vůle dotahovat. Takže to bylo taky rychlé a hladné 0:2. Při tom bych měl oba v pohodě porazit (Filipa už asi za rok ne).
V turnaji jsem skončil až osmý, tedy těsně v první polovině. Jana Matoušová mě tipovala do 5. místa, s tím měla pravdu, kdych hrál dobře, tak na to 5. místo jsem měl. Zajímají-li vás výsledky tohoto turnaje, najdete je v deníčku zde.
Večer bylo grilování selete. Při tom jsem si prověřil a opravil některé chyby v tabulce trunaje. Martin Doležal samozřejmě neprohrál s Martinem Homolou, jak bylo v tabulce napsáno. Moje verze je už opravená, přičemž další tři chyby, kdy byly výsledky nedopárované, jsem opravil podle vyššího řádku.
Když už se hrál tutrnaj systémem každý s každým, bylo by asi dobré ho vzít podle bergerových tabulek, čímž by se zrychlil a hráči by měli rovnoměrněji rozděleny zápasy. Jinak to bylo zajímavé, ale já osobně bych handicap 2:0 místo Filipovi Černotovi dal spíše Ondrovi Doležalovi. a Vláďovi Karbanovi, kteří byli určitě slabší, než Filip Černota.
V pátek se hrál závěrečný turnaj. Jeho podrobné výsledky najdete v mém deníčku zde. Skupinou smrti bych nazval skupinu č. 3, v níž byli Ondřej Havazník a Jana Matoušková, kteří se oba probojovali do finále. Díky tomu skončil až v nejnižším pavouku Josef Nový, s kterým jsem prohrál ve finále našeho nejnižšího pavouka. ZmiÅ?oval-li jsem, že Jana Matoušová patří výkonnostně do nejsilnější skupiny, myslím že 2. místem v turnaji to jednoznačně potvrdila. Takže při svých herních kvalitách si nemusím připadat zas tak trapně, že jsme ji ve čtyřhře nevybíral podání, když ji jich zhruba čtvrtinu nevybírali ani někteří hráči z nejsilnější tréninkové skupiny.
V mojí skupině číslo 8 jsem měl dva hráče, proti kterým jsem neměl vůbec šanci – Lukáš Grof a Standa Jansa. Vyrovnaně jsem hrál s Adélou Hledněcovou, ale v její prospěch jendoznačně mluvila vštší herní zkušenost, protože určitě hraje soutěže, takže má nahráno víc zápasů s obtížnými souoeři, než já jako rekreační hráč. Pak také má lepší pohyb, protože je mladší a lépe vidí. Uhraný set na ni je určitě úspěchem, na míčky jsem to měli vyrované. Sety, které jsem prohrál, jsem prohrál o dva míčky.
Dost slabé byly skupiny č. 1, 9 a 10. Pro mě hratelnější, než Hleděncová by určitě byli Ondřej Vitvar, kterého jsem v turnaji porazil, či i radek Smutný, který s Ondrou postup do prostředního pavouka prohrál. Ze skupiny č. 9 by pro měl byli hratelnější i Filip Černík a Erik Ibolya a ve skupině 10 Kryštof Mitka a samozřejmě i Tomáš Nekola. Na rozdíl od Kryštofa si myslím, že bych s ním set neztartil.
Ve srovnání s ostatními kempy letos, jsem toho uhrál na tomto kempu v turnaji asi nejvíce, ale připadá mi, že jsem se toho asi nejméně naučil. Ve srovnání s loÅ?skem, jsem byl méně úspěšný, loni jsem pavouka čtvrtých vyhrál, když jsem ve finále porazil Simonu Knoflíčkovou. I ve skupině jsem byl úspěšnější, v neúspěšném boji o postup jsem uhrál dva sety, letos pouze jeden. Neroufám si srovnávat kvality Jana Švorce s Asdélou Hleděncovou. Ale Josef Nový byl určuět silnější soupeř než Simona Knoflíčková. Kdyby neměl tak těžkou (nejtěžší) skupinu, tak by se do pavouka čtvrtých nedostal a hrál by s přehledem pavouka třetích.
Celkově mi připadá, že až budu mít odoperovaný šedý zákal na levém oku, snad nějaké zlepšení nastane. Å?ekl bych, že reflexivní míče, na které nepotřebuju moc vidět, hraju o něco lépě. To, že mi oko ztěžuje perspektivní vidění jsem si všiml i při snídani při nalévání kafe, kdy mi při pohledu shora připadalo, že už mám skeničku dost plnou a když jsem si k ní sedl ke stolu, tak jsem zjistil, že je plná jenom ze tří čtvrtin.
Příští rok by prý měl být kemp opět v areálu učiliště, kde by bylo vše pohromadě, což by bylo dobré. Protože cesta z Modré hvězdy není moc příjemná, zejména pro tátu. Pokud by to nevyšlo a trénovalo se zase ve škole na náměstí, ubytujeme se raději v hotelu Garni, protože z něj je to k hale blízko.
Fotky z kempů se pokusím zpracovat do fotoalba v následujícícm týdnu, nejpozději do konc eprázdni, protože toho příští týden budu mít hodně. Až to bude, napíšu sem o tom i s odkazem a upoutávka bude i na facebooku.